U louky
Po Borkově doporučení pokračoval Cementík vzhůru do kopce a najednou uslyšel krásný chorál sladký jako med, jak zpívá:
„…Tamhle dole na paloučku,
tam, kde kvete koniklec,
pod pařezem z velké díry
vykukuje jezevec…“
Kouká, rozhlíží se a vidí, že cesta vyúsťuje na mýtinu. Čím blíž byl, tím víc bylo slova písničky slyšet.
„…Také srny tady bydlí,
umí rychle utíkat!
Musíte být potichounku –
nesmíte je vylekat…“
Když vyšel na loučku, původce toho krásného zpěvu uviděl. Fialové kvítky si tu zpívaly onu písničku a Cementík z toho byl unesen! Taková krása to byla. Když ho kvítka spatřila, přestala zpívat – nikoli že by se lekla nebo bála, nýbrž byla zvědava, kdo zavítal na jejich mýtinu.
„Kdopak to k nám přišel na náš palouček?“ zeptala se kvítka líbezným hlasem s mírnou ozvěnou.
„Jmenuji se Cementík a jsem skřítek. Šel jsem takhle po lese a zaslechl jsem vaši písničku. Nedalo mi to, musel jsem se podívat, kdo tak krásně v tomto lese zpívá! Vy musíte být dozajista velmi vzácné kytičky,“ skládal poklony náš cestovatel.
„Ty lichotníku!“ zasmála se fialková květena, „ale máš pravdu, jsme velmi vzácná, ba dokonce chráněná kvítka! To víš, abychom my koniklece mohli takto krásně zpívat, potřebujeme klid a ten ne všude najdeme,“ vysvětloval teď už jen jeden koniklec u Cementíkových nožiček.
„Ale to je hrozná škoda, vždyť zrovna vy byste naopak měli zpívat tam, kde je co nejvíce lidí. Jen ať se těší z té krásy!“ durdil se Cementík.
„Však kdo se o nás zajímá a hledá nás, ten dozajista najde,“ odpověděl zase jiný květ, „třeba u Brna na Stránské skále nebo na Palackého vrchu! Tam rádi zpíváme. Nebo odtud nedaleko v lomu Mokrá, tam je to pro nás naprosto dokonalé. Tam se zpívá jedna báseň!“
„No ne! Tam také zpíváte? To je náhoda. Právě z toho lomu pocházím. Jsem na svém prvním výletě a už jsem toho spoustu viděl, ale pořád mi zbývá kus cesty. Květeno, že mi povíš, kde to je všude zajímavé! Viď že ano!“ žadonil skřítek.
„To víš, že bychom ti rády poradily, ale samy se nemůžeme dohodnout, kde je to krásnější! Tak tedy máš na vybranou a hodně zdaru!“
Jak poznáte tato fialová kvítka s medovým hlasem?
Koniklec