Před Mokrou
„Ceemeentííkuu!“ zaslechl náš malý skřítek volání.
A zase odkudsi potichoučké „Ceemeentííkuu!“
Jako by ten hlásek znal, ba dokonce mu byl velice známý. Pořádně se rozhlédl po okolí – a pak ho spatřil! U cestičky pod stromem seděl Cementíkův tatínek Vápenec a při pohledu na svého milovaného kloučka zářil štěstím.
„Jéé, tatíí!! To jsem rád, že tě vidím. Maminka mě poprvé pustila samotného na výlet do lesa a to bys nevěřil, jak je úžasný. Zažil jsem už spoustu dobrodružství a dozvěděl se spoustu nových věcí a teďka jdu s Krkavcem směrem domů,“ rozplýval se malý cestovatel.
„Musíte ale velice opatrně,“ zachmuřil se tatínek. „Jsem velice rád, že se ti venku líbí, jen doufám, že se dobře staráš o přírodu! Nezapomínej, že po mně chodíš a že vidím všechny tvoje nekalosti!“ pohrozil mu ještě pro jistotu, i když věděl, že by to Cementíka ani ve snu nenapadlo.
„A tati? Povíš mi, jak jsi vznikl ty? Já jsem vznikl z tebe, to už vím, ale co ty?“
„Já jsem vznikal mnohem déle než ty. A velice, velice pomalu. Jsem sediment, to znamená usazenina. Postupem času na mě vítr navál prach, voda ulity a skořápky a to se všechno časem nahromadilo a zpevnilo. Proto se ve mně často nachází různé zkameněliny. Některé jsou už z prvohor! Tak dlouho už vznikám, 400 milionů let. To ještě nebyli ani dinosauři. A nejhezčí příroda byla tehdy tady. Tady se mi usazovalo lépe než kdekoliv jinde. Kde se využívám, to už víš, že?“
„Ano, to už jsem zjistil. Abych se z tebe vyrobil já, cement!“ odvětil nadšeně klučina.
„To není ale všechno,“ zasmál se táta nad jeho nadšením.
„Jo? A na co tedy ještě?“ vyptával se zvědavě Cementík.
„Když mě člověk trošku poupraví, je ze mě pálené vápno. To je tak tvrdé, že se míchá do malty, aby byla tvrdší, nebo do sádry. Taky se pomocí mě vyrábí sklo nebo dokonce pomáhám při dopadání zlodějů, když s mou pomocí získají policisté otisk prstu. Tak k tomu všemu sloužím a ještě ke spoustě dalších věcí. To jsi už nevěděl, co?“
„Týjo,“ žasl Vápencův syn. „Netušil jsem, že jsi tak moc důležitý. Ty jsi úplně všude, tati.“
„Ano, to jsem,“ pousmál se táta. „Ale ještě než půjdeš se svým kamarádem za dalším dobrodružstvím, uděláš pro mě něco, prosím? Otočte mě na druhý bok, když už teď víš, jak tu ležím dlouho. Ti můžu říci, že jsem opravdu přeležený! Au, au. A nezapomeňte na sebe při dalším dobrodružství dávat pozor!!!“
Jak Cementíkův tatínek vypadá? Podívejte se.
Tatínek Vápenec